Teoreticko metodologická východiska k Sekundární analýze pro projekt Digitalizace – digitální vysílání jako nová technologie a nový trh

doc.PhDr.Petr Sak, CSc., Mgr.Karolína Saková

Projekt Digitalizace při své přípravě prošel vývojem a jeho výzkumný segment byl nahrazen sekundární analýzou. Sekundární analýza je tradiční metoda či spíše metodika sociologie, využívaná však v celém spektru společenskovědního výzkumu. Svým pojmenováním tato metodika naznačuje své poznávací postupy. Sekundární (druhotná) znamená, že se nejedná o analýzu v prvním plánu, ale o analýzu až „posléze“, ne tedy primární analýzu. Sekundární analýza pracuje s daty, která byla získána k jinému účelu. Sekundární analýza se svým definovaným zadáním a výzkumnými cíli přistupuje s jinou „optikou“ k již sesbíraným datům k jinému účelu. Toto je klasická sekundární analýza, která se však nepoužívá tak hojně, jak by se podle frekvence výskytu v učebnicích sociologie a v metodologických příručkách zdálo. Limitů této metody je celá řada:

• Data stárnou a pokud jde o jevy s vysokou dynamikou, ztrácí data relevanci.
• Dostat se s k datům jiných výzkumných subjektů bývá problém.
• Najít datový soubor s latentní vypovídací hodnotou k „mému“ výzkumnému tématu je obtížné.
• V případě nových sociálních jevů neexistují relevantní databáze.

Za quasi sekundární analýzu lze považovat analýzu zaměřenou na již utvořené výzkumné poznatky, prezentované ve výzkumných zprávách, literárních pramenech a nejnověji také na internetu.

Za metodu navazující na sekundární analýzu lze považovat obsahovou analýzu, která pracuje s texty a podrobuje je podle zadaných kritérií analýze.

Podle zadání v projektu Digitalizace i vlastního zadání této sekundární analýzy, je zřejmé, že pro splnění zadané sekundární analýzy je nezbytné využít obě tyto poznávací metody.

Co charakterizuje předmět studie? Předmět studie je komplex velice flexibilních jevů s vysokou, leč neznámou dynamikou.

Atributy předmětu analýzy:

• flexibilita jevů
• vysoká, leč neznámá dynamika
• provázanost sledovaných jevů, vysoká komplexita tvořícího se systému
• národní a evropský rámec jevů a jejich prolínání
• multidimensionálnost a multidisciplinarita tématu: právo, politika, ekonomika, technologická rovina, společenská rovina, (sociální-sociologická), psychická rovina, mediální, (mediální studie, mediologie), evropské studie
• odlišnost podmínek experimentálního digitálního vysílání od standardních podmínek

Zpracování této zadané studie nelze zaměňovat s rešeršováním tématu či s kompilací, která by shrnula názory a poznatky obsažené v pramenech. Jak při analýze dat a výzkumných poznatků, tak při analýze literárních pramenů půjde o materii, se kterou se bude pracovat a nad jejíž rámec vzniknou poznatky o stávající reflexi fenoménu digitalizace v analyzovaných pramenech, a nad rámec této analýzy vznikne reflexe analyzujícího subjektu k tématu digitalizace.

Struktura dimenzí analýzy:

• dimenze - literární prameny
• výzkumné poznatky
• datové soubory
• dimenze - reflexe názorů a poznatků v analyzovaných pramenech
• dimenze - reflexe digitalizace subjektu analýzy

Východiska

Fenomén digitalizace má specifickou temporalitu - rozložení a naplnění v čase. V jednotlivých fázích mění fenomén digitalizace priority a tvář. To, co se jeví jako nejdůležitější, je důležité v konkrétní fázi, ale v dalších fázích tato priorita klesá. V současnosti je nepochybně v popředí právní kontext a technologie digitalizace. Do popředí se také dostává ekonomická stránka, jednak v podobě otázky, jak celou digitalizaci „ufinancovat“, ale také v tržní otázce, kdo a kolik si „urve“ z nové technologicko-mediální situace. V popředí pozornosti potenciálních hráčů na trhu digitalizace jsou marketingové otázky chování českého diváka vůči nabídce nových možností, které přináší digitalizace.

Zcela v pozadí jsou otázky, které však „sub spaecie aeternitatis“ jsou podle našeho názoru zásadní.

Ze sociálně evolučního hlediska je pro lidstvo úkolem této epochy planetizace a v jejím rámci utváření evropské identity. Souběžně s utvářením jednotného evropského prostoru vzniká informační společnost a v průsečíku těchto dvou procesů vzniká nová civilizační evropská entita. Evropská unie oprávněně v projektu SIBIS hledala indikátory informační společnosti. Podobně jako v minulosti vývoj civilizace ovlivňovalo přijetí desítkové soustavy, v současnosti civilizaci ovlivňuje dvojková soustava 0-1. Digitalizace veškeré jsoucno převádí na nuly a jedničky a s takto „zmocněným jsoucnem“ téměř libovolně pracuje. Nuly a jedničky se nejdříve objevovaly v malém výseku lidské reality, ale postupně s pomocí dalších přístrojů a technologií pronikaly do dalších úseků lidské skutečnosti. Jednotlivá média postupně přecházela od starších technologií k digitalizaci a úměrně tomuto postupu se propojovala, čímž vznikalo homogenní digitální prostředí, umožňující multimediálnost a nové synergie služeb, které žádné jednotlivé médium nebylo schopné poskytnout.

Digitalizace televizního vysílání znamená další podstatný krok k digitalizaci a k vytváření multimediálního a virtuálního prostoru a kyberprostoru. Zatímco většina činností při přípravě televizního programu byla tvořena již digitálně, na výstupu musely být produkty převedeny do analogové podoby. To, co se nyní mění, je vznik digitalizovaného prostředí od tvůrců televizního programu až po jednotlivá média v domácnosti člověka.

Vzhledem ke koordinaci na evropské úrovni se současně utváří homogenní digitalizované prostředí v rámci Evropy. Kyberprostor a mediální prostředí se v předstihu stanou časoprostorem utváření evropské identity.

Současná etapa vytváření evropské společnosti je charakterizována akcentem na otázky vzdělanosti. Jedná se o vzdělanostní cíle i nástroje jak těchto cílů dosáhnout, včetně projektu znalostní - učící se společnosti. Cílem je plošné rozšíření vzdělanosti, vytvoření evropského vysokoškolského prostoru i vybudování systému, který by umožnil reagovat na obrovskou dynamiku vytváření nových vědeckých poznatků a informací. Vývoj, který započal vynálezem knihtisku a povinnou školní docházkou a gramotností v současnosti kulminuje systémem celoživotního vzdělávání, se složkou počátečního vzdělávání (od základního po vysokoškolské) a složkou dalšího vzdělávání, které představuje nástroj flexibilního vyrovnávání se s tokem nových poznatků, nepostižených ve vzdělávacích programech počátečního vzdělávání. Celospolečenský a celoevropský projekt znalostní společnosti musí využívat nástroje, které jsou relevantní v dané době, to znamená také média, zvláště televizi a rozhlas. Výzkumné poznatky ukazují, že naplňování vzdělávací funkce televize neodpovídají jejím možnostem ani potřebám znalostní společnosti. Naplňování funkce veřejnoprávní služby v nadcházející etapě do značné míry znamená rozvíjet její vzdělávací funkci. Digitalizace může znamenat kvalitativní posun ve vzdělávací funkci televize.

Otázkou, která se však v současných diskusích neobjevuje, je - co přinese digitalizace vedle nepochybně pozitivního také negativního, nebo alespoň jaká jsou latentní rizika. Absence reflexe možných rizik digitalizace je dána složením diskusních fór, na jakékoliv úrovni a v jakémkoliv médiu. U těchto diskutujících jsou především ve hře ekonomické zájmy, které se promítají do technologických a právních otázek. Zjednodušeně řečeno, v této fázi se v diskusích jedná především o to, jak licenci dostat a za jakých podmínek, jak digitalizaci rozběhnout a „jak dostat diváka do hry“. Většina diskutujících je přímo či nepřímo propojena s některým s „hráčů o licenci“. Projekt Digitalizace je projektem ESF a měl by proto překročit horizont diskuse „hráčů o licenci“ a tento přesah by měl reflektovat individuálně psychický, sociální (společenský) a evropský rozměr.

Vraťme se nyní k latentním rizikům. Výrazným kvalitativním posunem digitalizace se má stát interaktivnost a nové, především datové služby. Některými diskutujícími jsou zmiňovány nové možnosti pro reklamu. Objektivně vzato, lze tento posun hodnotit pouze kladně, pokud se však zamyslíme nad variantními možnostmi jak využít technické možnosti v psychosociální dimenzi, objevíme výrazná rizika. Zmnožení možností dosavadního televizního vysílání znamená také zmnožení možností v ovlivňování a v manipulaci televizním divákem. Stávající zkušenost s analogovým vysíláním je veskrze negativní. V krátké historii komerčního vysílání se ukázalo, že předpoklady s kterými celý proces zahajoval, se nenaplnily. Zkušenost ukázala, že:

• stávající právní rámec není schopen sociální (společenské) regulace médií. Ekonomická síla médií je tak velká, že „převálcuje“ regulativní orgány (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada ČT), politickou sféru i soudy.
• v jednání a rozhodování majitelů médií nelze očekávat ani mravnost, ani kultivovanost
• v soužití s komerčními médii média veřejné služby „zplaněla“ a rezignovala na svou veřejno právní funkci. Otázkou pouze je, ve prospěch koho se zkomercionalizovala.

Digitalizace v sobě latentně obsahuje nebezpečí, že stávající trendy budou pokračovat a naopak se díky novým technickým možnostem prohloubí. Riziko je o to větší, že v souvislosti s technologickým pokrokem probíhá civilizační vývoj ve stylu Orwelovy vize „1984“. Mementem je televizní daň z přípojky elektřiny připomínající zavedení daně z vousů Petrem Velikým. Převážně manipulativní působení televizního vysílání si musí občan sám financovat. (Povinností jedince je financovat vlastní vymývání mozku).

Zadání studie v sobě obsahuje rozpor. Šíře zadání neumožňuje v relativně krátké době studii zpracovat, přičemž zadavatel potřebuje výsledky v relativně krátké době. Druhý problém je v tom, že při dlouhodobějším řešení budou zachycené jevy, vzhledem k vysoké dynamice zkoumané reality zastarávat. Řešitelé tento rozpor řeší následujícím způsobem.

• kontinuální řešení podle zadání s vyústěním v závěrečné zprávě
• dílčí výstupy pro potřeby zadavatele
• aktualizace již zpracovaných částí